Technologie – klíčová otázka

Účinnost

Hospodářství založené na obnovitelných zdrojích energie bude uskutečnitelné, jedině pokud výrazně snížíme spotřebu energie. Politiky ke zvýšení účinnosti jsou k dispozici, stále ale nedosahují toho, co je nejen teoreticky možné, ale ani toho, co je dosažitelné.

Když se mluví o německé energetické transformaci, často se myslí především na přechod od jaderné a uhelné energie k obnovitelným zdrojům – ve skutečnosti ale bude obnovitelná budoucnost možná pouze za předpokladu, že se významně sníží energetická spotřeba.

Jak před téměř 25 lety ukázali autoři knihy Faktor čtyři nižší spotřeba nezpůsobuje zhoršení životních standardů – naopak, naše spotřeba fosilní energie neblaze ovlivňuje naše zdraví a přispívá ke klimatické změně, což ohrožuje celou civilizaci. Navíc, spotřebou jaderné energie vytváříme „sloje“ jaderného odpadu, které budou ohrožovat příští generace po celá tisíciletí.

Během posledních dvou desetiletí ekonomický růst ve většině průmyslově rozvinutých zemí obecně překonává růst spotřeby energie a emisí skleníkových plynů. Odhaduje se, že energetická produktivita – poměr ekonomické produkce ke spotřebované energii – vzrostla mezi roky 1990 a 2015 o 59 procent.

Jak vnímáme využívání energie

Lidé nepotřebují energii, ale energetické služby – věci, ke kterým energii využívají. Jinými slovy, nechceme litry benzínu, ale mobilitu. Nepotřebujeme elektřinu a topný olej, ale uchovávání potravin v chladu a dobře osvětlené pohodlné domy. Během minulého desetiletí se naše počítače a další elektronické přístroje staly výkonnějšími, i když si vystačí se stále menším množstvím energie. Podobný vývoj je možný v široké řadě oblastí. Například v budovách můžeme vytvořit pohodlné vnitřní klima nejen za použití energeticky náročné klimatizace a topení, ale také se správně filtrovaným vzduchem a nízkými koncentracemi oxidu uhličitého. Jinými slovy, budovy budoucnosti budou poskytovat ještě větší komfort než ty dnešní a zároveň spotřebují méně energie.

Nicméně pokud jde o účinnost, čelíme jedné nečekané překážce, a to v podobě informací. Podle ekonomů se o vše nejefektivněji postará trh – všichni účastníci trhu jsou stejně a dostatečně informováni, a proto musela být všechna opatření na zvýšení účinnosti, která se vyplatí, už využita.

Ve skutečnosti to ale tak jednoduché není: většina spotřebitelů možná ví, kolik platí měsíčně za energii, avšak nejspíš nemají představu, kolik kilowatthodin hodin spotřebují ani nejsou zvyklí odhadovat, kolik je na spotřebě energie bude stát konkrétní spotřebič. Bez takových informací ovšem není možné vyhodnotit návratnost investic do energetické účinosti. Takže i když věříme, že trh přichází s nejlepšími řešeními, vláda přesto musí zajistit, že je každý správně informován.

Zvyšování povědomí

Jako ilustrativní příklad může posloužit spotřeba energie při pohotovostním režimu. Aniž by o tom většina spotřebitelů věděla, domácí spotřebiče – od kávovarů po toustovače, televize a herní konzole a počítače – spotřebovávají energii, i když jsou „vypnuté“. Odhaduje se, že spotřeba v pohotovostním režimu se v letech 2004 až 2006 v Německu rovnala 4 procentům poptávky po elektřině, což převyšovalo 3 procenta energie dodané na německý trh a spotřebované všemi elektrickými vlaky a tramvajemi v celé zemi! Spotřebitelé si často nejsou vědomi faktu, že roční energetické náklady na nepříliš drahý spotřebič mohou dokonce přesáhnout cenu, kterou za něj zaplatili.

Příkladem toho, jak vláda informuje účastníky trhu, je Směrnice Evropské unie o ekodesignu, známá také jako ErP směrnice (Energy-related Products). Cílem směrnice je, aby produkty byly ekologicky udržitelnější během celého svého životního cyklu (nejen pokud jde o energii) – částečně díky používání informačních štítků jako vodítek pro spotřebitelské nákupy a zaváděním přísnějších standardů energetické účinnosti pro design.

Evropská unie pracuje i na snížení spotřeby energie v budovách a Německo se rovněž v této oblasti nachází ve vedoucí pozici. V roce 2002 přijalo Nařízení o šetření energií (Energy-Conservation Ordinance), které bylo zpřísněno v letech 2009, 2014 a 2016. Některé domy, postavené již v 90. letech, ukazují standard budoucnosti: pasivní domy, které se osazením solární střechy stanou energeticky aktivními. EU bude požadovat, aby se všechny domy od roku 2020 stavěly jako „domy s téměř nulovou spotřebou energie“, což z německých pasivních domů v podstatě udělá evropský standard.

Zatímco tyto nové zákony pomohou stavět lepší novostavby, Německo musí vyřešit také situaci existujících budov. Míra renovací, tedy počet renovovaných budov za rok, je v Německu příliš nízká – pohybuje se kolem 1 procenta a musí se zdvojnásobit, možná i ztrojnásobit. Renovace vedle toho nebývají dostatečně účinné. Často se neaplikuje dost izolačního materiálu a použité technologie obsluhující budovu nesplňují požadavky, kterým budou budovy muset vyhovět v budoucnu. V roce 2016 se jeví jako pravděpodobné, že Německo nesplní svůj cíl zvyšování energetické efektivnosti pro rok 2020. Hlavním důvodem je pomalý pokles spotřeby primární energie, částečně kvůli vysokým vývozům elektřiny.

Zlepšování energetické účinnosti

Další oblastí, skýtající mnoho prostoru pro zlepšení, je účinnost využívání elektřiny. Studie ukazují, že množství energie, jež ročně spotřebují pohony s elektromotory používané v průmyslu, by se dalo do roku 2020 snížit o zhruba 30 TWh – to je dost na to, abychom nepotřebovali několik centrálních elektráren. Podobným potenciálem úspor disponuje využívání účinných systémů osvětlení a přechod z neúčinného elektrického vytápění na efektivnější systémy.

Německo si dalo ambiciózní cíl snížit spotřebu energie o 10 procent do roku 2020 a o 25 procent do roku 2050. K roku 2016 nicméně neplnilo svůj plán tak, aby svých cílů pro účinnost do roku 2020 skutečně dosáhlo.

Pro podporu energetické účinnosti se bohužel nedělá dost. Zatímco EU má závazné cíle pro emise uhlíku (dvacetiprocentní snížení pod úroveň roku 1990 do roku 2020) a obnovitelné zdroje (20 procent do roku 2020), cíl pro energetickou účinnost (dvacetiprocentní snížení spotřeby primární energie do roku 2020) není závazný. Pro rok 2030 je závazná čtyřicetiprocentní redukce emisí skleníkových plynů. Cíl pro obnovitelné zdroje pro stejný rok je 27 procent, ale je závazný pouze pro EU jako celek – neexistují specifické cíle pro členské státy. Cíl pro účinnost je také 27 procent, ale není závazný.

Německá vláda přiznala v roce 2014, že nevyvíjí dostatek politické aktivity, a v prosinci 2014 vytvořila Národní akční plán pro energetickou účinnost (NEEAP). Tento balíček obsahuje desítky nástrojů ke zlepšování energetické účinnosti včetně lepšího financování, nového systému tendrů pro energetickou účinnost a lepších informačních a energetických auditů pro firmy i domácnosti. I když balíček stále ještě prochází procesem implementace, jeden ze silných nástrojů, program daňových úlev na renovace budov, neuspěl v jedné z německých spolkových zemí kvůli silné opozici. Kompletní zásobování z obnovitelných zdrojů nebude možné, zůstane-li spotřeba na současné úrovni. Energetická efektivnost není pro ozdobu, jeji zvýšení je pro úspěch Energiewende nezbytné.

V roce 2017 schválila německá vláda v rámci čtvrtého plánu NEEAP pobídky pro provádění energetických auditů. V roce 2015 byly v Německu zpracovány audity za 10 miliard eur. Přibližně 13 000 energetických auditorů v tomto roce zpracovalo zhruba 375 000 auditů. Uživatelé budov získali díky auditům doporučení na změny v obsluze domu a jeho zařízení stejně jako na efektivní investice, které by mohly vést nejvýznamnějším energetickým úsporám.