Proč Energiewende?

Snížení a eliminace rizik spojených s jadernou energií

Německo odmítá jadernou energii kvůli rizikům a nákladům, které se s ní pojí, a nedořešenému problému s ukládáním odpadu. Nehledě na to, že jaderná energie nemá potenciál hrát zásadní roli v budoucím světovém energetickém mixu.

Při diskusi o Energiewende argumentují ekologové emisemi skleníkových plynů. Oproti tomu zastánci jaderné energie již nemluví pouze o „energii příliš levné na to, aby mělo smysl ji měřit“, ale nyní i o „nízkouhlíkové technologii“ (přestože k určitým uhlíkovým emisím dochází během výstavby elektrárny a během těžby uranu). Používají tedy termín, který zahrnuje nejen obnovitelné zdroje, ale i jadernou energii.

Nicméně německá veřejnost vidí mezi jádrem a obnovitelnými zdroji podstatný rozdíl. Ve skutečnosti hnutí za Energiewende vzniklo v 70. letech minulého století coby masový protest proti jaderné energii a postupně se vyvinulo ve významnou politickou sílu.

Obavy spojené s jadernou energií můžeme shrnout do 6 bodů:

  1. riziko havárie jaderné elektrárny (jako například dobře známé havárie ve Fukušimě, Černobylu a Three Mile Island, ale i méně známé jako například incident v Kyštymu);
  2. riziko proliferace (využití plutonia z jaderných elektráren na vojenské účely);
  3. riziko úniku radiace ze skladů vyhořelého paliva;
  4. náklady, které představují v tuto chvíli nenávratnou investici – banky nechtějí výstavbu nových jaderných elektráren financovat, protože náklady na ně jsou v porovnání s obnovitelnými zdroji příliš vysoké. Proto mají také všechny elektrárny, jejichž výstavba je v západních zemích momentálně v plánu, masivní státní podporu – nová jaderná elektrárna Hinkley Point ve Velké Británii má vedle státních garancí za bankovní úvěry vyšší feed-in tarify, než kolik platí Němci za solární elektřinu;
  5. omezená dostupnost zdrojů uranu;
  6. neslučitelnost neflexibilního provozu jaderné elektrárny pro základní zatížení s proměnlivým větrem a sluncem.

Se třetím bodem, tedy nebezpečným jaderným odpadem, se navíc pojí problém, že jej nakládáme na bedra budoucích generací, které sice nebudou spotřebovávat jadernou energii, již dnes vyrábíme, ale budou se muset potýkat s naším odpadem. I kdybychom uzavřeli všechny naše jaderné elektrárny, lidstvo bude muset chránit úložiště vyhořelého jaderného paliva dalších až 100 tisíc let.

Skutečná budoucnost jaderné energie

Nakonec ale nezáleží na tom, zda člověk věří, že je možné pokrýt naši spotřebu energie ze sta procent z obnovitelných zdrojů, nebo ne. Jaderná energie je zkrátka příliš malým hráčem na globálních trzích: nikdy nepokryla více než 6 procent globální spotřeby energie a přitom se dle plánů v následujícím desetiletí více elektráren odstaví než uvede do provozu. Mezinárodní energetická agentura, která podporovala jadernou energii od svého založení v roce 1973, se domnívá, že svět je schopný přibližně ztrojnásobit počet jaderných elektráren ze současných asi 440 na přibližně 1400 do roku 2050 – jednalo by se o 35 nových jaderných elektráren ročně. Organizace WWF však poukázala na to, že tento (nepravděpodobný) scénář by přispěl ke snížení globálních uhlíkových emisí o pouhých 10 procent. To je příliš málo, příliš pomalé a příliš drahé na to, aby nám to pomohlo zvládnout klimatickou změnu. Při současné úrovni spotřeby bude uran pro lehkovodní reaktory dostupný za přijatelných cen po následujícch přibližně 30 let. Jádro proto není řešením ani v případě, pokud se domníváte, že jeho rizika jsou zvládnutelná, a vaším hlavním cílem je snížit uhlíkové emise.

Pokud máme možnost postupně přejít na obnovitelné zdroje energie, zdá se nezodpovědné provozovat jaderné elektrárny a neetické přenechávat rizika budoucím generacím.