Evropské perspektivy

Transformace energetiky – myslet evropsky

Energetika se stala pro Evropskou unii klíčovou otázkou. EU však nemá v tomto směru odpovídající kompetence.

Teplota v Evropě klesá a hřejivé myšlenky nám moc nepomohou. Legislativa navržená Evropskou komisí by ale pomoci mohla. Po dlouhých přípravách byl v roce 2016 v rámci Energetické unie zveřejněn takzvaný "zimní balíček" označovaný za legislativní smršť. Balíček legislativních návrhů s mnohoslibným názvem Čistá energie pro všechny Evropany, má více než tisíc stránek. Může balíček naplnit očekávání, která jsou do něj vkládána?

Některé směry obsažené v balíčku jsou již známé, jde zejména o legislativu, která má zajistit naplnění cílů pro rok 2030, včetně novelizace směrnice o obnovitelných zdrojích energie a energetické efektivnosti. Zároveň Komise navrhla zásadní restrukturalizaci a změnu řízení s cílem dokončení interního energetického trhu. Konečně byly do balíčku zahrnuty existující závazky, konkrétně cíl udržet nárůst globální teploty pod hodnotou 2°C daný Pařížskou dohodou, která vstoupia v platnost 4. listopadu 2016.

Ve skutečnosti se ovšem lev, který se chystá ke skoku, může stát krotkým jehňátkem - v důsledku zavedení kapacitních plateb může dojít k vlně výstavby nových uhelných elektráren (navzdory limitům pro emise oxidu uhličitého). Lev také zůstane bezzubý, vzroste-li cíl pro úspory energie do roku 2030 pouze na 30 % (z navržených 27 %) - navzdory opakovanému ujišťování o principu "Efektivita především". EU bude také bezmocná, dojde-li k omezení prioritního přístupu k sítím pro elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů. Málo ambiciózní cíl dosáhnout "minimálně 27% podílu obnovitelných zdrojů" na konečné spotřebě energie může být dále oslaben, zůstane-li pouze na evropské úrovni a nebude rozdělen na závazné cíle pro členské státy, jako tomu je v období do roku 2020. Jak si vede Evropská unie v plnění cíle prezidenta Junckera stát se světovou jedničkou v obnovitelných zdrojích energie? Čína a Spojené státy jsou dlouhodobě o krok napřed pokud jde o úroveň investic. Evropská unie bude muset hodně přidat, aby změnila hezká slova v činy.

Lze ovšem již zahlédnout světlo na konci tunelu - v zimním balíčku je poprvé explicitně zmíněna podpora pro energetická družstva, která nesmějí být diskriminována v přístupu k sítím. EU pochopila potenciál občanů, kteří si vyrábějí vlastní elektřinu. Celá vize Energetické unie je postavena na nízkouhlíkovém, udržitelném a bezpečném systému evropské energetiky. I ten největší euroskeptik musí pochopit, že tato změna neproběhne přes noc. Aktuálně bude důležité, aby návrhy Evropské komise nebyly oslabeny během jednání v Evropském Parlamentu a v Radě tvořené zástupci členských států. Právě členské státy budou muset nastavit směr energetické transformace. Pro její úspěch bude důležitá podpora lokálních a regionálních iniciativ. V tomto ohledu je Čistá energie pro všechny Evropany pouze jednou částí balíku. Nyní uvidíme, které členské státy udělají pozitivní kroky k dosažení čisté energetiky.

Návrhy formulované v Bruselu reflektují skutečnost, že evropské strategie rozvoje obnovitelných zdrojů nemají ambiciózní společný jmenovatel, se kterým by všechny členské státy souhlasily. Místo toho prosazují své národní energetické zájmy od uhlí v Polsku po jádro ve Francii. Jak tedy může Evropská unie připravit energetickou koncepci, která by byla smysluplná a ambiciózní?

V minulosti se průkopníkům energetické transformace v čele s Německem nepodařilo přesvědčit evropské sousedy o pozitivních dopadech změny energetického systému na ekonomiku a průmyslové inovace. Dosud se nepodařilo postavit silnou evropskou koalici na podporu energetické transformace a mnozí jsou překvapeni, že vyjednávání v Bruselu nepostupují hladce. Dalo by se dokonce říci, že v mnoha ohledech zůstává Německo se svou verzí transformace osamoceno a doprovodné dopady na energetické trhy sousedních států jsou jedním z hlavních důvodů proč se Evropská unie nemůže shodnout na ambiciózních cílech.

Chce-li Německo v příšrích dvou letech významně ovlivnit výslednou podobu klíčových evropských směrnic, nemělo by se soustředit na partikulární diskuse o prioritním přístupu k sítím nebo kapacitních platbách. Místo toho by Berlín měl udělat krok zpátky a pracovat s ostatními členskými státy, včetně diskusí o jejich zájmech. Výsledkem by měl být nový příběh o společné evropské transformaci energetiky, který se soustředí na modernizaci ekonomiky a zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti. Za této podmínky může být energetická transformace v Německu i v Evropě úspěšná.