Politiky pro čistou energii

Ekologické zdanění

Zdaňte to špatné, ne to dobré – jak říká slogan, ekologické zdanění zvyšuje daně z ekologicky škodlivých činností (jako je spotřeba fosilních paliv). Je ovšem výnosově neutrální, protože výnos ekologické daně se používá ke snížení zdanění něčeho, co společnost považuje za dobré (a to je v případě Německa práce – výnos se používá k náhradě výnosu z daní z příjmu). Ekologické zdanění bylo v Německu velmi úspěšné: vytvořilo asi 250 tisíc pracovních míst, snížilo spotřebu paliv a pomohlo německým pracovníkům stát se mezinárodně konkurenceschopnějšími.

Od roku 1951 má Neměcko daň z ropy, které se od roku 2006 říká energetická daň. Od roku 2007 (kdy byla naposledy změněna) se například z litru benzínu vybíralo 65,45 centu, což odpovídá zhruba asi 2,5 eura (více než 3 dolarům) za americký galon. Jinými slovy, samotná německá daň z ropy stojí přibližně stejně, jako stojí ve Spojených státech benzín, a stále ještě musíme připočítat spotřební daň.

Na rozdíl od předchozí ropné daně je ekologické zdanění výnosově neutrální, což znamená, že nahrazuje výnosy z jiné oblasti. V případě německé „ekodaně“ putovala část výnosu do rozpočtu, který financoval obnovitelné zdroje, ale většina byla využita ke snížení daní z příjmu, protože vláda cítila, že hlavní problém poškozující německé podnikání představovaly vysoké náklady na zaměstnance. Ekodaň byla poprvé zavedena v letech 1999 až 2003 během vlády sociálních demokratů a zelených. Týkala se nejen benzínu a nafty pro vozidla, ale také topných olejů a fosilních paliv (zemní plyn, uhlí, ropa a LPG) používaných k výrobě elektřiny.

Zdaňte to špatné, ne to dobré

Myšlenka daně placené na benzínové pumpě, která by měla pomoci pokrýt výdaje na důchodové pojištění zaměstnanců, připadala Němcům v té době trochu divná, ale právě tím je výnosově neutrální ekologické zdanění výjimečné. Základní myšlenka je zdanit „špatné“ věci (jako omezený zdroj fosilního paliva), aby jich lidé spotřebovávali méně, a nedanit „dobré“ věci, kterých chceme více (jako pracovní místa). A protože daň je výnosově neutrální, političtí oponenti nemohou tvrdit, že se zvyšují daně – protože jiná daň se o objem výnosu z ekologické daně snižuje.

Daň z litru benzínu a nafty vzrostla každý rok mezi lety 1999–2003 o 3,07 centu, což není mnoho. Znamená to však, ale dost na to, aby spotřebitelé dostali signál připravit se na zvýšení ceny o 15,35 centu během pětiletého období. Veřejnost byla schopna reagovat na tyto vyšší ceny řadou způsobů, z nichž všechny byly žádoucí: méně cest autem, způsob řízení, který snižuje spotřebu paliva, kupování účinnějších aut, sdílení aut, využívání hromadné dopravy, cyklodoprava, pěší chůze nebo stěhování z venkova do města, kde se lze jednodušeji obejít bez auta.