Politiky pro čistou energii

Nařízení o šetření energií (EnEV) a programy finanční podpory

Pokud jde o výstavbu nových budov, německá Energiewende začala v roce 1990 s rozvojem výstavby vysoce účinných pasivních domů. Ačkoliv mnoho budov dnes může být renovováno tak, aby splnilo velmi ambiciózní standardy blížící se standardu pasivního domu, s ohledem na zvýšení energetické účinnosti renovovaných budov je stále nutné ujít velký kus cesty. Aby se situace v této oblasti zlepšila, rozvinulo Německo Strategii energeticky účinných budov.

V Německu se zhruba 40 procent veškeré energie spotřebovává v budovách, většina z toho padne na vytápění. Tato oblast je v německém energetickém přechodu klíčová, protože většina obnovitelných zdrojů produkuje elektřinu, která tvoří nejmenší část (20 procent) spotřeby energie v Německu. Naopak ve vytápění dominuje ropa a plyn s podílem více než tří čtvrtin trhu s teplem.

Renovace budov – oblast, která vyžaduje nejvíce pozornosti

Většina energie využité pro topení, chlazení a ohřev vody se v Německu spotřebuje v budovách, z nichž převážná část byla postavena před rokem 1978, kdy Německo implementovalo první požadavky na tepelnou izolaci. Například dvě třetiny ze zhruba 15 milionů rodinných domů a dvojdomků byly postaveny v době, kdy neexistovaly požadavky na tepelnou izolaci. Energetický přechod teprve musí zohlednit potenciál renovací. Německá legislativa zatím pouze povzbuzuje vlastníky budov k vykonání nejnaléhavějších malých oprav namísto zajištění co nejkomplexnějších renovací.

Jinými slovy, nízká míra provedených renovací není jediným problémem – málo se také dělá v jejich průběhu. Během renovací se budovy nezateplují dostatečně a málokdy se používají technologie, které by samy sebe nejvíce zaplatily. Budovy renovované dnes, bude proto brzy potřeba renovovat znova.

Mezi příčiny této nedůslednosti patří nedostatek povědomí, nedostatek motivace, finanční problémy, nízká návratnost investic a nedostatečné dovednosti firem, plánovačů a řemeslníků, kteří renovace provádějí.

Dilema nájemníků a pronajímatelů představuje další zásadní problém. Majitelé budov nejsou nijak motivováni investovat do renovací, které vlastně sníží náklady bydlení pouze jejich nájemníkům. V Německu, kde 24 milionů z 41 milionů domácností nevlastní své bydlení, je situace obzvláště vážná.

Snaha o zlepšení situace

V současnosti se Německo pokouší zvýšit míru renovací z 1 procenta ročně (což znamená, že by byly všechny budovy zrenovovány během příštích 100 let) na 2 procenta (všechny budovy by byly zrenovovány během příštích 40 let). Energiewende udělala velké pokroky v oblasti elektřiny, pro jejíž podporu se implementovala řada politických nástrojů, pokrok v renovacích budov je ale pomalejší. Pokud se mají věci v této oblasti urychlit, je třeba změnit politiku. Nařízení o šetření energií (EnEV) zahrnuje požadavky na energetické audity, náhradu starých systémů vytápění a kvalitu renovačních opatření. Nicméně poslední bod je efektivní pouze tehdy, pokud k renovacím skutečně dojde. V Německu neexistuje k jejich urychlení žádný právní nástroj.

Německo se místo toho soustřeďuje na šíření informací a udělování finanční podpory. Německá rozvojová banka KfW poskytuje speciální nízce úročené úvěry na renovace snižující energetickou náročnost budovy, i když více než 50 procent prostředků vyčleněných na zlepšování energetické efektivnost bydlení je stále určeno novým budovám. V roce 2012 byly navíc novelizovány zákony chránící práva nájemníků s cílem motivovat majitele budov, kteří své nemovitosti pronajímají, k investicím do renovací.

Prostředky na na financování renovací je třeba značně navýšit. Nízkopříjmové rodiny často žijí ve špatně zateplených budovách, a platí proto vysoké účty za energie. Majitelé budov ale nejsou ochotní investovat do renovací, protože z nižších účtů za energie nebudou mít sami prospěch. Jedinou cestou, jak obejít toto dilema, je poskytnout peníze. Energetický přechod však musí tento problém teprve dostatečně uchopit a vyřešit.

V rámci Národního akčního plánu pro energetickou účinnost (NAPE) vznikly nové programy, které se budou týkat specificky nerezidenčních budov – dosud zanedbávané oblasti. Vytvářejí se nové nástroje energetického poradenství – Institut pro energetický a enevironmentální výzkum například vypracoval nástroj nazvaný mapa individuální renovace budovy, který pomáhá majitelům s ambiciózními renovacemi krok za krokem.

Jeden z hlavních nástrojů navržených v NAPE – daňové úlevy pro renovace – bohužel neprošel horní komorou parlamentu kvůli námitkám několika spolkových zemí.

Nová politika na rok 2015 má v úmyslu znovu oživit snahy o zvyšování odolnosti budov proti vlivům počasí. Německé ministerstvo životního prostředí vytvořilo speciální projekt Hauswende, který má pomoci zaměřit se na úspory energie v renovačních projektech, které jsou často komplexní a zahrnují různé obory. Další aktivity předložené v NAPE zahrnují nový systém štítkování pro existující topné systémy a také „tepelnou kontrolu“, program cílený na kominíky a montéry, který má rozproudit dynamiku modernizace vytápění. V roce 2016 bylo nařízení EnEV upraveno tak, že maximální povolená spotřeba primární energie u renovovaných budov musí být o 25 procent nižší než u "referenční budovy".

Jako další krok by pomohlo posunout se od samotných renovací budov dál a podívat se na to, jak by se mohla stát energeticky účinnějšími celá sousedství a městské čtvrti. V roce 2012 spustila rozvojová banka KfW speciální úspěšný systém podpory nazvaný Energetische Stadtquartiere, který finančně pobízí municipality, aby plánovaly, organizovaly a implementovaly renovační programy s dosahem po celých čtvrtích a zavedly pro jednotlivé čtvrti systémy dálkového vytápění. V rámci podpůrných programů urbánního rozvoje a dalších programů zacílených na municipality se financuje instalace obnovitelných zdrojů a infrastruktury pro dálkové systémy vytápění.

Nařízení o šetření energií (EnEV)

V roce 2002 bylo v Německu schváleno Nařízení o šetření energií (EnEV). Do legislativy bylo poprvé zavedeno hodnocení ekologické stopy budov, které bere v úvahu spotřebu primárních energetických zdrojů včetně ztrát při výrobě nebo distribuci. Navíc EnEV zahrnuje požadavky na energetické audity, náhradu starých systémů vytápění a kvalitu renovačních opatření. EnEV určuje, že nové domy mohou spotřebovat maximálně 60 až 70 kilowatthodin na metr čtvereční za rok na vytápění a přípravu teplé vody.

Nařízení EnEV bylo novelizováno v roce 2016, neboť německá vláda musela zavést standard téměř nulové budovy podle schválené směrnice EU. Jako součást debaty vláda zvažovala zpřísnění požadavků na nové budovy, aby se přiblížily pasivnímu standardu.

Pasivní domy

Současná čísla EnEV se zdají vysoká, ale když se podíváte zpátky do roku 1990, řada německých architektů stavěla domy, které si vystačily s pouze 15 kilowatthodinami tepelné energie na metr čtvereční – první pasivní domy. K topení stačí tak málo energie, že někteří obyvatelé pasivních domů prostě pozvou přátele na večeři, když byt začně chladnout. Teplo z kuchyně a lidských těl k vyhřátí vnitřních prostorů stačí.

Pasivní domy v podstatě umožňují úplně se obejít bez vytápění, dokonce i v chladném klimatu, jaké má Německo. Výdaje na topení se ve srovnání s konvenční novou budovou sníží odhadem o 90 procent. Pasivní domy kombinují pokročilé a tradiční technologie. Tradiční technologie jsou relativně přímočaré: domy se v Německu staví tak, aby čelo budovy směřovalo na jih. Jižní fasády mají velké prosklené povrchy, aby se v chladném období dostalo dovnitř co nejvíc slunečního svitu a solárního tepla. V létě poskytují vyčnívající balkony na jižní straně stín, čímž zabraňují přehřívání, stejně jako opadavé stromy na jižní straně, které také v létě vytvářejí stín, ale v zimě jim opadají listy, takže přes ně proniká sluneční svit.

Pokročilé technologie se týkají hlavně trojitého zasklení oken, které dovoluje vstoupit světlu a teplu, ale brání teplu odejít z budovy. Pasivní domy mají také ventilační systémy s rekuperací tepla, které zabraňují vzniku plísní.

Pasivní domy jsou zkrátka skvělým příkladem toho, jak německá Energiewende vytvoří mnohem vyšší standardy bydlení, i když se spotřeba energie sníží a stane ekologičtější.

Aktivní domy

Některá německá města (například Frankfurt) již vyžadují, aby všechny nové budovy postavené v majetku odkoupeném od města splňovaly standard pasivního domu. Evropská unie také nařídila, že všechny nové budovy budou muset být od roku 2020 „domy s téměř nulovou spotřebou energie“.

Když se k pasivním domům přidají solární střechy nebo jiné výrobny obnovitelné energie, dostanete domy, které produkují více energie, než samy spotřebují – alespoň teoreticky. Takovým budovám se říká aktivní domy nebo podle terminologie KfW Effizienzhaus Plus. Nefungují v ostrovním provozu, ale v časech nadbytečné produkce exportují solární energii do elektrické sítě a spotřebovávají elektřinu ze sítě, pokud jejich produkce nestačí. Zemní plyn pro vaření a další účely se musí dokoupit obvyklým způsobem.