Politiky pro čistou energii

Koordinace s Evropskou Unií

Energetika se pro Evropskou unii stala klíčovým tématem. EU ale nemá v tomto sektoru výlučnou pravomoc. Ustanovení sdílených kompetencí Lisabonskou smlouvou v roce 2009 bylo smělým krokem kupředu, energetika ale zůstává přirozeným zdrojem konfliktů mezi členskými státy a evropskými institucemi.

Členské státy mají právo určit svůj vlastní energetický mix, ale Evropská komise má pravomoc rozvinout energeticko-klimatickou politiku EU. Diskuse o dokončení vnitřního energetického trhu a energetické unie ukazují, že suverenní národní právo rozhodovat o energetickém mixu zůstává velmi ceněným aktivem. Nicméně i nejzdráhavější členské státy vnímají, jaké přínosy mají sdílené kompetence a spolupráce se sousedy, nebo dokonce předání mandátu Evropské komisi, aby jednala jejich jménem, když jde o vyjednávání na mezinárodní úrovni. To se stává ještě důležitějším na pozadí snah o dosažení energetické bezpečnosti a nezávislosti na nespolehlivých dodavatelích. Na globální úrovni pak dřívější role EU jako ambiciózního klimatického hráče ztratila část svého lesku. V důsledku nedávného rozhodnutí Spojených států odstoupit od Pařížské dohody roste tlak na Evropu, aby se opět ujala role mezinárodního lídra, který určuje směr udržitelné klimatické a energetické politiky.

V rámci Unie se věci hýbou kupředu: EU na sebe v posledních letech vzala jasné závazky prostřednictvím velmi důležité legislativy týkající se obnovitelných zdrojů energie a opatření na zvýšení energetické účinnosti. Zároveň EU představila dlouhodobou vizi energetické politiky, cestovní mapu 2050. EU zároveň závisí na ambicích svých členských států a poslední roky přinesly fragmentaci rozbíhajících se národních energetických zájmů. Zatímco některé členské státy jsou plně angažované v přechodu na čistou energii, ve výstupu z jádra a snižování emisí CO2, jiné státy zkoumají možnosti nekonvenčních zdrojů, jako je břidlicový plyn, nebo silně dotovaných riskantních technologií, jako je jaderná energie.

Jak si stojí EU a její členské státy, pokud jde o konkrétní implementaci klimatických a energetických cílů? Cestovní mapa evropské energetiky 2050 a energetický balíček "Čistá energie pro všechny Evropany" usiluje o vytvoření nízkouhlíkové evropské ekonomiky se souběžným zlepšením konkurenceschopnosti a bezpečnosti dodávek. K naplnění tohoto ambiciózního cíle se v současné době dolaďují částečné cíle pro rok 2030. Je ovšem jisté, že po roce 2030 bude Evropa muset zvýšit úsilí, aby dosáhla svých závazků daných Pařížskou dohodou.

Současná obtížná politická vyjednávání o nejmenším společném jmenovateli evropské energetické a klimatické politiky pravděpodobně skončí dohodou o snížení emisí CO2 o alespoň 40 procent, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na alespoň 27 procent (cíl závazný na evropské úrovni) a zvýšení energetické účinnosti o alespoň 27 procent. K dosažení cílů nízkouhlíkové ekonomiky EU pro rok 2050 a dále povede ještě dlouhá a hrbolatá cesta – sledujte s námi další vývoj.