Historie Energiewende

Původ pojmu Energiewende

Pojem Energiewende se zrodil v 70. letech, kdy se odpůrci jaderné energie pokusili ukázat, že alternativní dodávka energie je možná.

Pojem Energiewende (který zde překládáme jako „energetický přechod“) se nezrodil v posledních několika letech. Ve skutečnosti se poprvé objevil v roce 1980 ve studii vydané německým Institutem aplikované ekologie.

Tato průlomová publikace tvrdila snad jako první, že ekonomický růst je možný i s nižší spotřebou energie – toto téma později pojednávaly mnohé knihy, jako například Faktor 4 z roku 1998. Předešlé publikace jako Limity růstu (1972) obsahovaly hlavně varování bez návrhů specifických řešení. Energiewende představovala jeden z prvních pokusů navrhnout holistické řešení – rozvoj obnovitelné energie a energetické účinnosti. Energiewende byla v roce 1982 zpracována jako kniha s podtitulem Růst a prosperita bez ropy a uranu.

Samotný Institut aplikované ekologie vznikl nejen díky prostředkům od environmentálních organizací (jako jsou Přátelé země), ale také od protestantské organizace, která financovala výzkum. Do dnešního dne zůstávají v Německu ochrana přírody a konzervatismus těsně propojené a toto spojení znamená, že u konzervativních politiků v Německu se nedá předpokládat odpor k obnovitelným zdrojům, který se objevuje jinde. Naopak řada prominentních zastánců obnovitelných zdrojů je členy křesťansko-demokratické strany (CDU), jako například Peter Ahmels, který vedl 11 let německou Asociaci větrné energie.

Další dobrý příklad zosobňuje německý solární aktivista Wolf von Fabeck, který pomohl na konci 80. let ve městě Aachen zavést první garantované výkupní ceny v Německu. Bývalý voják von Fabeck se stal environmentalistou, když viděl dopady kyselého deště způsobeného emisemi z uhelných elektráren. Zastánce solární energie se z něj stal ve chvíli, když si uvědomil, že jaderné elektrárny není možné ochránit před vojenským útokem. První setkání na téma solární energie, která organizoval, probíhala v místním kostele a jeho prvním společníkem byl farář. Dalším příkladem je Franz Alt, autor knihy Der ökologische Jesus (Ekologický Ježíš). Řada moderních kostelů v Německu má solární střechy.