Proč Energiewende?

Ochrana klimatu

Spalování uhlí, ropy a plynu způsobuje globální oteplování. Způsob, jakým v současné době vyrábíme energii, není udržitelný. Jedním z cílů Energiewende je dekarbonizovat výrobu energie a snížit její spotřebu tím, že přejdeme na využívání obnovitelných zdrojů a zvýšíme energetickou efektivitu.

Mezivládní panel pro změnu klimatu, který neprovádí vlastní výzkum, ale spíše podává zprávu o obecném mezinárodním vědeckém konsenzu, opakovaně varoval před tím, že nekontrolovatelné dopady klimatické změny mohou být katastrofální.

V roce 2017 ukázaly výsledky průzkumu, že 83 procent Němců vnímá klimatickou změnu jako fakt. Podnikatelská sféra se v zásadě shoduje na tom, že zelené technologie představují ekonomickou příležitost. Například po klimatické konferenci COP21 v Paříži deklarovala skupina 34 významných německých průmyslových podniků z různých odvětví svoji podporu Pařížské dohodě a vyjádřila ochotu přímo se podílet na ochraně klimatu.

Dokonce i skeptici mění názor: v roce 2014 v průzkumu Světové energetické rady byla pouhá třetina dotázaných toho názoru, že Energiwende bude mít dlouhodobé ekonomické přínosy, v roce 2015 to bylo již 54 procent dotázaných. Řada německých průmyslových firem ovšem pokračuje v boji proti předpisům na snižování emisí a během schvalování se je snaží oslabit. Například výrobci oceli hlasitě protestovali proti zavedení minimální ceny uhlíku v emisním obchodování v roce 2016 a energetické firmy provozující uhelné elektrárny stále bojují proti myšlence uhelného phase-outu (postupného výstupu z uhelné energetiky).

Navíc, německá veřejnost cítí povinnost jednat. Chápe, že Německo je jednou ze zemí, které v uplynulých 150 letech přispěly k uhlíkovým emisím nejvíce. A v současné době má coby vedoucí průmyslová země odpovědnost vůči státům, které nejenže mají velkou část rozvoje stále před sebou, ale rovněž pocítí dopady klimatické změny nejhůře.

Němci vidí svou zodpovědnost především na dvou rovinách:

  1. závazek ohledně mezinárodních klimatických financí,
  2. energetická transformace označovaná jako Energiewende.

Uhlíkový rozpočet

Podle klimatických odborníků je určitá míra globálního oteplení již nevyhnutelná, neboť klima reaguje s určitou setrvačností a oteplování by pokračovalo po několik dalších desetiletí i v případě, že bychom koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře stabilizovali na současné úrovni – ty jsou dnes ovšem výrazně vyšší než kdykoliv v nedávné minulosti. Přibližně na počátku průmyslové revoluce v 19. století se koncentrace oxidu uhličitého pohybovala na úrovni 280 ppm (počet molekul CO2 na milion molekul vzduchu), nyní jsme však již překročili hranici 400 ppm.

Abychom omezili oteplení planety o maximálně dva stupně Celsia, a tím zabránili nejkatastrofičtějším změnám, musíme zamezit zvýšení koncentrace nad 450 ppm. Řada vědců se domnívá, že vhodným dlouhodobým cílem je pokles koncentrace na 350 ppm. To by však vyžadovalo odčerpání oxidu uhličitého (CO2) z atmosféry – momentálně CO2 stále přidáváme.

V porovnání s rokem 1990 snížilo Německo na konci roku 2016 množství vypouštěných uhlíkových emisí o 27,6 procent, a tím překročilo svůj závazek v rámci Kjótského protokolu snížit emise o 21 procent do konce roku 2012. Německo má však vyšší cíl, a to snížit emise o 80 až 95 procent do roku 2050. Pro rok 2020 si Německo stanovilo dobrovolný cíl omezit emise o 40 % oproti roku 1990. V současné době není pravděpodobné, že by se tento cíl podařilo splnit, neboť výroba elektřiny z uhlí zůstává na vysoké úrovni a postup elektrifikce v sektorech vytápění a dopravy probíhá pomalu.

Tyto cíle se mohou zdát ambiciózní, průmyslové země však musejí vzhledem k dopadům, kterým čelíme, snižovat emise rychleji. Pokud se máme vejít do „uhlíkového rozpočtu“ daného maximálním zvýšením průměrné globální teploty o 1,5 stupně Celsia do konce století, pak smíme do atmosféry vypustit maximálně 760 miliard tun skleníkových plynů. Svět každoročně vypouští okolo 40 miliard tun těchto plynů. Při stejné rychlosti vyčerpáme náš uhlíkový rozpočet během 18 let, což znamená, že ideálně bychom do roku 2035 měli docílit globálních nulových emisí.

Pokud navíc vezmeme v úvahu, že rozvojové země mají právo své emise mírně zvyšovat ruku v ruce se svým rozvojem, spadá odpovědnost za snižování emisí ještě více na průmyslové státy. Jinými slovy, Německo musí do poloviny století snížit své emise o 95 procent, ne o 80 procent. Je potřeba podotknout, že snížení emisí nepovede nutně k pomalejšímu ekonomickému růstu; mezi lety 1990 a 2014 snížily členské státy EU své emise uhlíku o 19 procent i přesto, že vykázaly ekonomický růst ve výši 45 procent. V roce 2016 vzrostla německá ekonomika o 1,9 procenta, zatímco emise skleníkových plynů stouply o necelých 0,9 procenta v důsledku chladného počasí, rekordním vývozům elektřiny a růstu počtu obyvatel.

Řešením jsou obnovitelné zdroje a efektivita

V Německu každoročně vzniká několik studií o tom, jak dosáhnout v roce 2050 omezení emisí o 80 až 95 procent, aniž by došlo ke snížení životní úrovně.

Stručná odpověď zní, že nejprve je třeba znatelně zvýšit energetickou efektivitu, a tím snížit spotřebu energie včetně tepla, a současně přejít na výrobu energie z obnovitelných zdrojů.

Jediným velkým problémem zůstává sektor dopravy, který bude vyžadovat kombinaci mnoha různorodých řešení. Zatím Německo neplní své cíle v oblasti elektrifikace sektoru dopravy.

Mnoho technologií ke zvýšení efektivity je již k dispozici, jako například žárovky LED místo konvenčních žárovek. Co se týká klimatizace a vytápění, pasivní domy mohou poskytnout příjemnou úroveň pohodlí při velmi nízké spotřebě energie. Elektromobily si také získávají stále větší popularitu. Naopak v oblasti letecké a námořní dopravy se obnovitelná řešení hledají obtížněji. Největšího pokroku totiž bylo dosud dosaženo díky větrným a solárním elektrárnám, přičemž elektrický pohon není pro lodě a letadla řešením.

Obnovitelné zdroje energie mohou postupně pokrýt stále větší podíl spotřeby energie. V Německu v roce 2013 dokázaly obnovitelné zdroje energie kompenzovat přibližně 159 milionů tun emisí ekvivalentu CO2 , z toho 103 milion tun jen v samotném sektoru energetiky. Biomasu můžeme rovněž považovat za uhlíkově neutrální; to znamená, že množství uhlíku, které se uvolní do vzduchu během spalování, přibližně odpovídá množství uhlíku, které rostliny navážou během svého růstu.

Vedle omezení rizika změny klimatu přispívá energetická transformace také ke zlepšení kvality ovzduší a zdraví obyvatel. Moderní obnovitelné zdroje totiž snižují znečištění z uhelných elektráren i z tradičního spaování biomasy pro vytápění. Náhradou benzínových a dieselových automobilů veřejnou dopravou, zlepšením podmínek pro cyklisty a elektromobilitou dojde ke zlepšení kvality ovzduší ve velkých městech. Mezi pozitivní vedlejší efekty patří také technologické inovace, demokratizace energetického sektoru díky obecním a družstevním projektům a důraz na celkovou kvalitu života.