Historie Energiewende

Zákon o obnovitelných zdrojích (EEG)

Německý zákon o obnovitelných zdrojích garantuje kompenzaci celých nákladů k pokrytí skutečné výše určité investice podle velikosti a technologie. Nabízené sazby jsou garantovány 20 let od instalace, čímž ochraňují investice. Sazby určené pro nově instalované systémy ale každý rok klesají, aby byli výrobci pod cenovým tlakem.

Rozhodnutí (viz předchozí Odstavec 4F) přišlo právě včas, aby potvrdilo legalitu zákona o obnovitelných zdrojích v roce 2000. Hlavním rozdílem mezi tímto zákonem a zákonem o garantovaných výkupních cenách z roku 1991 bylo, že garantované výkupní ceny již nebyly vztaženy k procentu maloobchodní ceny, ale rozlišeny podle skutečných nákladů investice v závislosti na velikosti systému a typu technologie (podívejte se také na Politiky pro čistou energii: zákon o obnovitelné energii s garantovanými výkupními cenami).

V roce 2004 byl zákon upraven a zbaven programu Sto tisíc střech podporujícího fotovoltaiku, který předem poskytoval bonus pro kupní cenu. Místo toho byly nyní solární panely oprávněny získat celé garantované výkupní ceny. Zákon byl upraven ještě jednou v roce 2009 a rozšířen oproti roku 2004: co před dvaceti lety začalo jako dvě strany, mělo nyní jedenapadesát stran. Později byl zákon novelizován ještě v letech 2012 a 2014.

„EEG blíže trhu“

V roce 2009 EEG novelizovala velká koalice sociálních a křesťanských demokratů, bez zelených, kteří již nebyli ve vládě. I když řada základních rysů EEG v zákonu zůstala – garantované výkupní ceny a priorita obnovitelné energie – mnoho sociálních a křesťanských demokratů cítilo, že by se tato politika měla změnit tak, aby přivedla obnovitelné zdroje „blíže“ k trhu“.

Hlavní změny v roce 2009 proto reflektují to, co tito politikové považují za trh. Například, výrobci větrné energie byli stále více povzbuzováni prodávat přímo na energetické burze, místo aby získali garantované výkupní ceny. Další možnost představuje bonus, který lze využít pouze tehdy, pokud je ziskovější než výkupní cena, takže se vlastně jedná o bonus bez rizika – něco, co byste zrovna neočekávali od politiky, která slibuje „více trhu“. Tradiční německý pevninský větrný sektor tuto možnost v naprosté většině odmítá, protože umožňuje mimořádné zisky a zbytečně zvyšuje cenu energetického přechodu pro zákazníky.

Což nás přivádí k dnešnímu stavu: v Německu jsou nadále v platnosti minimální výkupní ceny pro zdroje s menším výkonem než 750 kW, ale pro větší projekty jsou využívány aukce. V roce 2014 byl do zákona o obnovitelných zdrojích poprvé zapracován limit pro růst obnovitelných zdrojů: maximální podíl obnovitelných zdrojů má činit 45 procent do roku 2025. Předchozí verze zákona vždy uváděly "minimálně" a příslušné procento.