Evropské perspektivy

Připraveni ke startu: Francouzská transformace energetiky v přípravě

Francouzská energetická politika je často redukována pouze na svou závislost na jaderné energetice, což se prezentuje jako antagonistický protějšek německé Energiewende a jejího ústupu od jádra. V návaznosti na klimatickou konferenci v Paříži v roce 2015 však Francie připravuje agendu své vlastní transformace energetiky, ve které otevírá prostor pro posílení spolupráce v srdci Evropy. Aby se tato nová perspektiva stala důvěryhodnou, bude v následujících měsících a letech potřeba hodně politické vůle a odvahy uvést do pohybu významné legislativní změny.

autoři: Kathrin Glastra, Heinrich Boell Stiftung Brusel a Andreas Rüdinger, IDDRI

Bereme-li v úvahu legislativu podporující energetickou transformaci, tak vidíme, že francouzský plán se může řadit k nejambicióznějším v Evropě. Nepochybně obsahuje všechny klíčové složky a cíle, které očekáváme od klimatické strategie. Je ovšem žřejmé, že naplnění plánu bude velice obtížné, zejména pokud jde o dodržení časového harmonogramu. Mnoho pozorovatelů tvrdí, že politická vůle řešit problémy změny klimatu byla největší před pařížskou konferencí v roce 2015 a následně ochabla - mimo jiné kvůli prezidentským a parlamentním volbám. Jak tedy vypadá francouzská energetická transformace po pařížské klimatické konferenci?

Francie stojí před třemi hlavními výzvami: účinně zavést opatření ke zlepšení energetické efektivnosti (ta je označována za základní kámen froncouzské energetické transformace; přijmout opatření ke snížení spotřeby fosilních paliv zejména v dopravě; a přijmout plán vývoje energetického mixu do roku 2030, který ukáže, jakých cílů lze v daném období dosáhnout.

Patrně nejambicióznějším cílem daným francouzskou legislativou je snížení konečné spotřeby energie o 50 % mezi lety 2012 a 2050. Současná opatření by ovšem naplnění tohoto cíle nezajistila. Současná podpůrná schemata v podobě daňových zvýhodnění a levných půjček pro zlepšování energetické efektivnosti dosud nebyla posílena. Nebyl spuštěn ani očekávaný masivní program podpory rekonstrukcí budov. Dosavadní postup se skládá z drobných změn, místo očekávaných razantních kroků k naplnění principu "efektivita především". Také v boji s energetickou chudobou francouská vláda nepostupuje přesvědčivě. Většina expertů se shoduje, že problém lze účinně vyřešit jen strukturálními opatřeními, která povedou k využívání úspornějších domů i spotřebičů. Navzdory tomu se jediným novým opatřením v této oblasti stal příspěvek 150 eur pro nízkopříjmové domácnosti, který pokrývá část účtů za energii.

Také v případě záměru snížit spotřebu fosilních paliv o 30 % do roku 2030 zatím není vidět významný pokrok. Pobídky pro čistou mobilitu se zatím omezují na mírně zlevněné jízdné v hromadné dopravě pro cyklisty. Francouzská vláda nevyužila příležitosti, která se nabízela díky nízkým cenám ropy a nezvedla uhlíkovou daň, jejíž výnos mohl sloužit k financování projektů čisté energetiky.

Zveřejnění nového víceletého plánovacího rámce pro energetiku(planification pluriannuelle de l’énergie, PPE) lze považovat za klíčovou událost určující budoucnost francouzské energetické transformace. Na rozdíl od předchozích dokumentů, které pracovaly nezávisle s jednotlivými sektory (obnovitelné zdroje, elektřina, zemní plyn, doprava atd.), spojili autoři dokumentu PPE vše do jedné trajektorie k dosažení cílů pro rok 2030. Problémem je, že dokument nevnáší světlo do řešní otázky, která stojí v cestě skutečné přeměně francouzského energetického sektoru: neupřesňuje budoucnost jaderné energetiky a implementaci snížení jejího podílu na výrobě elektřiny z 75 % na 50 %. Vláda nedává jasné signály o budoucím vývoji elektroenergetického mixu, ale zvolila si dvousložkový přístup, který částečně uspokojí průmysl obnovitelných zdrojů, ale vyhne se konfliktnímu tématu odstavování jaderných elektráren. Výnos publikovaný v dubnu 2016 stanoví střednědobé (právně nezávazné) cíle pro rozvoj obnovitelných zdrojů:

  • 10 GW instalovaného výkonu solárních elektráren do roku 2018 (oproti 6,5 GW v roce 2015) a 18 až 20 GW do roku 2023
  • 15 GW instalovaného výkonu větrných elektráren do roku 2018 (oproti 10 GW v roce 2015) a 22 až 26 GW do roku 2023

Na druhou stranu vláda deklarovala že rozhodnutí a uzavírání nebo prodlužování provozu jaderných elektráren ( s výjimkou nejstarší jaderné elektrárny Fessenheim, jejíž uzavření se plánuje na konec roku 2017) nepadn před koncem roku 2018. Odkládání rozhodnutí s sebou nese následující rizika:

  • Vzhledem k současné úrovni výroby v jaderných elektrárnách by snížení na 50 % podílu na výrobě elektřiny znamenalo odstavení 25 reaktorů do roku 2025. V případě odkladu za rok 2020 to bude znamenat v průměru 5 reaktorů a nutnost odpovídajícího nárůstu obnovitelných zdrojů a energetické efektivnosti.
  • Nedá-li vláda jasný signál v podobě harmonogramu uzavírání jaderných elektráren, může ji EDF jako jejich majitel předběhnout a rozhodnout o zahájení investic do prodloužení životnosti reaktorů. Není snadné uzavřít jadernou elektrárnu, které skončila projektovaná životnost, ale mnohem těžší je rozhodnout o uzavření zdroje, u nějž byla investována miliarda eur do prodloužení životnosti.
  • Francie je největším vývozcem na evropském energetickém trhu a doplácí na aktuálně nízkou cenu elektřiny (25 €/MWh v dubnu 2016). Investovat zároveň do rozvoje obnovitelných zdrojů a prodloužení životnosti jádra není rozumné, neboť návratnost těchto investic je ohrožena.

Toto krátké shrnutí současného stavu vyznívá kriticky, ale vzhledem k tomu, oč se hraje, je třeba být náročný. Stanovení kvalitního plánu a provedení klíčových kroků energetické transformace není jen podmínkou pro naplnění francouzských politických cílů. Jde především o dědictví současné vlády v oblasti klimatických změn. Vláda se pasovala do role lídra, který jde příkladem, a energetická transformace musí ukázat, že to bylo míněno vážně. Společnost tuto vizi sdílí a bylo by chybou ji zklamat.