Evropské perspektivy

Transformace energetiky ve Španělsku – kudy dál?

Transformace energetiky ve Španělsku zažívá v posledních letech pád, který započal zrušením ekonomických pobídek pro výstavbu nových výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů v únoru 2013. Již v roce 2008 vyšel najevo velký deficit, který činil v roce 2012 odhadem 25,5 miliardy eur. Tento deficit vznikl v podstatě proto, že regulované ceny elektřiny nepokrývaly veškeré náklady na její výrobu. To podtrhlo potřebu zásadní reformy systému podpory obnovitelných zdrojů, pokud má plánovaná transformace energetiky pokračovat.

autoři: Alexa Mollicchi, studentka Maastricht University, Ignacio Fresco Vanzini a Florent Marcellesi, Ecopolítica

První evropská směrnice o obnovitelných zdrojích energie z roku 2001 představovala odrazový můstek pro podíl Španělska na prosazování evropského přechodu na čisté energie. Španělsko mělo již v té době v legislativě cíl 12% podílu obnovitelných zdrojů ve svém energetickém mixu do roku 2010. Když poté vstoupila v platnost evropská směrnice o obnovitelných zdrojích, Španělsku zbývalo na zapracování do legislativy jen velmi málo. To přispělo k vytvoření prostředí důvěry na španělském trhu s ohledem na cestu, kterou se vydalo. Španělsko bylo navíc první zemí, která přijala opatření na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů, zejména FIT (minimální výkupní ceny) a FIP (zelené bonusy) programy. Obecně vzato až do roku 2007 se odvětví obnovitelných zdrojů energie ve Španělsku rozvíjelo pozoruhodně dobře, mezi lety 2005 a 2006 došlo k růstu o 8,9 procentního bodu. Zároveň však začal v těchto letech vyvstávat problém deficitu, což vedlo k přijetí politik, které znemožnily Španělsku stát se v tomto odvětví lídrem.

Směrnice o obnovitelných zdrojích energie z roku 2009 stanovila závazné cíle podílu obnovitelných zdrojů rozdělené do tří sektorů: elektřina, biopaliva používaná v dopravě a vytápění a chlazení. V elektřině Španělsko zaznamenalo nejvýraznější růst. Ve skutečnosti měl španělský sektor elektřiny z obnovitelných zdrojů v kontrolním období 2011–2012 podíl 31,5 procenta, zatímco v sektoru vytápění a chlazení činil tento podíl 13,5 procenta a 6 procent v sektoru dopravy.

Podle výsledků v kontrolním období 2011 až 2012 se zdálo, že Španělsko je na dobré cestě splnit své cíle pro rok 2020. V následujícím období však v důsledku hospodářské krize, nedostatku věrohodné energetické strategie a celkového tarifního deficitu, který dosáhl ohromující výše 25,5 miliardy eur, upadly obnovitelné zdroje ve Španělsku do stagnace.

Nově zvolená vláda zastavila v roce 2012 podporu pro nově instalované obnovitelné zdroje s cílem snížit tarifní deficit. To nakonec vedlo k úplnému zrušení systému FIP v únoru 2013, což ohrožuje hlavní podporu pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů a blokuje možnosti financování nových projektů. Omezení podpory pro obnovitelné zdroje vycházelo z předpokladu, že příčinou tarifního deficitu jsou jejich vysoké investiční náklady. Mezi další důležité faktory, které se podílely na deficitu, ovšem patřila podpora uhelných elektráren a neochota adaptovat tarify elektřiny na růst cen elektřiny z konvenčních zdrojů po roce 2000. Navíc byl v říjnu 2015 schválen výnos o zdanění samovýroby elektřiny lidově nazývaný "výnosem o solární dani". V jeho důsledku je samovýrobcům upřeno právo na přístup k síti a na férovou cenu. Tato drastická opatření svědčí o nesouladu se strategií EU pro rok 2020 i s Pařížskou dohodou.

Nejvýznamnějším důsledkem těchto vládních opatření je, že Španělsko nebude moci dostát svým národním cílům pro rok 2020. Znamená to zklamání pro aktivní výrobce, ale i z hlediska celkově silné pozice, kterou Španělsko v tomto odvětví mělo. Navíc, uvedená opatření přispěla k posílení toho, co se označuje jako „energetická chudoba“ (asi 10 procent španělské populace má potíže uhradit vysoké účty za elektřinu). Vzhledem k významu energetického sektoru pro národní hospodářství je nutno formulovat jasnou, koherentní a dlouhodobou politickou perspektivu.

V zemi s mírou závislosti na dovozech energie 72 procent nemůže být omezení podpory považováno za dobré rozhodnutí. Španělsko by mělo rozhodovat o tom, jaké energetické politiky chce realizovat v dlouhodobém horizontu. Namísto toho se v současnosti zaměřuje pouze na splnění cílů pro rok 2020 bez jakékoli projekce pro navazující období.

Španělsko může a musí posílit své úsilí v transformaci energetiky tím, že přijme další opatření, například některá z následujících:

Vypracování veřejného auditu tarifního deficitu

Španělská energetika představuje černou skříňku ukrývající dluhy a reálné náklady. Aby mohly být připravované reformy korektní a transparentní, je nezbytné vypracovat dva audity. Za prvé audit tarifního deficitu pro analýzu politických rozhodnutí a zodpovědností, které vedly k nahromadění tarifního deficitu, přičemž je třeba stanovit přesnou výši dlužné částky. Za druhé audit odvětví výroby elektřiny, jež určí všechny náklady promítající se do cen elektřiny a definuje pravidla určující cenu za kWh pro různé tarify elektřiny.

Odstranění právních překážek pro lokální spotřebu výrobců energie z obnovitelných zdrojů

Španělsko by mělo odstranit překážky pro samospotřebu energie z obnovitelných zdrojů a předložit schéma net-meteringu, které zajistí, aby spotřebitelé, kteří provozují FV systémy, dosáhli úspory za veškerou elektřinu, kterou jejich systémy dodají do sítě. Takový systém již funguje v mnoha zemích po celé Evropě, ve Španělsku se o něm však dosud pouze diskutuje.

Změna modelu průmyslové výroby

Transformace energetiky znamená v podstatě přesun od vysoké spotřeby energií a vysokých emisí CO2 směrem k modelu založenému na nízké spotřebě energií a nízkých emisích CO2. Zároveň by však měl vytvořit mnoho udržitelných dobře placených pracovních míst. Klíčové sektory pro taková „zelená pracovní místa“ jsou:

  • Zemědělství, prostřednictvím podpory ekologického zemědělství a přemístění výroby a spotřeby;
  • Energetická účinnost, prostřednictvím lepších renovací budov a zateplování, instalací obnovitelných zdrojů a účinnějších energetických systémů. Tato opatření v oblasti energetické účinnosti by mohla Španělsku ušetřit zhruba 39 miliard eur do roku 2050;
  • Udržitelná doprava, prostřednictvím podpory většího využívání železniční přepravy zboží ze současných 3,2 procenta na 10 procent do roku 2020. Odvětví dopravy představuje 40 procent konečné spotřeby energie s 30 procenty emisí CO2, a je tedy nejdůležitějším odvětvím, které má být z tohoto hlediska řešeno.

Demokratizace energetiky

Transformace energetiky předpokládá větší demokratickou kontrolu tohoto odvětví. Je tedy nezbytně nutné regulovat praxi otočných dveří. Ve Španělsku je časté, že vysocí politici získají funkci v tradičních elektroenergetických společnostech, například bývalí prezidenti Felipe González a José María Aznar. Tento jev je příčinou vysoké míry nedůvěry vůči mnoha vládním energetickým politikám, neboť často vznikají takové, které vyhovují zájmům tradičních energetických firem. Aby bylo možné tuto praxi ukončit, je nutno v případech, kdy dochází k jasnému střetu zájmů, požadovat časovou prodlevu mezi ukončením politické kariéry a případným zaměstnáním v energetickém sektoru.

Výše uvedená doporučení mohou přispět k prohlubování ekologicky a sociálně potřebné transformace energetiky a obnovit vedoucí pozici Španělska v oblasti obnovitelné energie.