Evropské perspektivy

Rakousko a jeho transformace energetiky: favorit zaostává

Rakouské výsledky v sektoru energetiky vypadají na první pohled dost dobře: v roce 2015 poskytovaly 32 procent hrubé konečné spotřeby energie obnovitelné zdroje energie.

autor: Johannes Wahlmüller, Global 2000 – Friends of the Earth Austria

Ze zemí EU měly vyšší podíl energie z obnovitelných zdrojů pouze Lotyšsko, Finsko a Švédsko. Kromě toho pochází v současnosti již 78 % spotřeby elektřiny v Rakousku z obnovitelných zdrojů energie. Rakouská vláda je pro závazné obnovitelné cíle na evropské úrovni a proti ambicím jaderného průmyslu získat vyšší dotace. Má to však i temnou stránku, a to v oblasti klimatu. Rakousku se nepodařilo splnit svůj cíl Kjótského protokolu: namísto snižování emisí skleníkových plynů o 13 procent ve srovnání s úrovní roku 1990 se do roku 2012 emise zvýšily o 2,5 procenta. Proto muselo Rakousko nakoupit emisní povolenky ve výši 71,55 milionu tun CO2. Pro toto selhání existují v oblasti klimatické a energetické politiky země v posledních dvou desetiletích hluboce zakořeněné důvody.

Základy z minulosti

Výroba energie z obnovitelných zdrojů stojí v Rakousku na vodní energii a na biomase. Přestože jde o relativně malou zemi, je Rakousko čtvrtým největším výrobcem vodní elektřiny v Evropě. Jádro rozvoje rakouské hydroenergetiky bylo dokončeno před dvaceti lety. Dnes zbývá pro nové vodní elektrárny pouze malý potenciál. Totéž platí pro biomasu. Potenciál pro „tradiční“ obnovitelné zdroje energie je tedy z větší části vyčerpán.

Na druhé straně, rakouská vláda nebyla nijak zvlášť nakloněna novým obnovitelným zdrojům, jako je vítr a fotovoltaika. Podíl obnovitelných zdrojů energie v odvětví elektřiny proto rok od roku klesal, zatímco podíl fosilní energie vzrostl. V roce 2011, po jaderné havárii ve Fukušimě, byl rakouský Ökostromgesetz (obdoba EEG – zákona o obnovitelných zdrojích energie v Německu) podstatně reformován tak, aby umožnil větší zapojení větrných a fotovoltaických elektráren. Tato reforma však přišla příliš pozdě na to, aby zasáhla do Kjótského období, které skončilo v roce 2012. Přesto ji lze považovat za oživení rakouské transformace energetiky v odvětví elektřiny. Do roku 2020 Rakousko zřejmě dosáhne podíl 80 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů, což by jej mohlo vrátit do role favorita.

Průkopníci a nedostatek politické podpory

Odvětví elektřiny hraje v rakouské transformaci energetiky významnou roli. V klimatické a energetické politice jsou však i další důležité oblasti, které si zaslouží pozornost, například stavebnictví. Budovy se podílejí asi jednou třetinou na rakouské konečné spotřebě energie. V této oblasti hraje Rakousko průkopnickou roli se svou nejvyšší hustotou pasivních domů v Evropě. Sektor vytápění snížil emise o 34 procent ve srovnání s úrovní roku 1990 a potenciál pro další snižování je obrovský.

Mezi hlavní faktory tohoto úspěchu patřily dotace podporující renovaci budov a požadavky na vyšší energetickou efektivnost v řadě spolkových zemí, které jsou odpovědné za předpisy v odvětví stavebnictví. Avšak poslední strategie dohodnutá mezi ústřední vládou a spolkovými zeměmi ke zvýšení energetické účinnosti v budovách se datuje do roku 2008 a poslední zvýšení požadavků na účinnost renovace budov bylo provedeno v roce 2010. Navíc kvůli politice úsporných opatření mnohé spolkové země omezily dotace, což vedlo ke snížení míry renovací na zhruba jedno procento ročně. Rakousko by za těchto podmínek potřebovalo na renovaci celého svého stavebního fondu asi 100 let. Architekti již staví první „energeticky aktivní (plusové) budovy“, které v průběhu roku vyprodukují více energie, než samy spotřebují. Je zapotřebí větší politické podpory, aby energetická efektivnost ve stavebnictví mohla navázat na úspěchy z minulosti.

Zatímco efektivnost v sektoru budov roste pomalu, podíl vytápěcích systémů využívajících fosilní paliva zůstává vysoký: 1,5 milionu z celkového počtu 3,7 millionu domácností je stále vytápěno plynem, uhlím nebo topným olejem. Dalších 616 000 domácností je připojeno k systémům dálkového vytápění, z nichž 55 % využívá fosilní paliva. Vrátit rakouskou energetickou transformaci do správných kolejí bude vyžadovat hodně práce. K naší škodě jsou rakouští politici v této věci pasivní a levná ropa snižuje ekonomickou motivaci.

Největším problémem pak v Rakousku zůstává sektor dopravy, kde emise skleníkových plynů vzrostly od roku 1990 o 57.6%. Politici nepřicházejí s účinnými návrhy na omezení emisí. Rakouský ekonomický institut WIFO spočítal, že fosilní paliva jsou v Rakousku podporována dotacemi ve výši 3,8 až 4,7 miliard eur ročně, z čehož 2 až 2,2 miliardy eur připadá na sektor dopravy. Na vině jsou hlavně daňové úlevy pro naftu. Motivace ke změně zůstává nízká. Strategii přechodu k nízkouhlíkové dopravě Rakousko postrádá.

Velké výzvy budoucnosti

Obecně je Rakousko v mnoha ohledech průkopnickou zemí. Politici však nejednají tak rozhodně, jak by měli. Přestože průzkum provedený v roce 2014 ukázal, že 79 procent Rakušanů podporuje rychlé vyřazení fosilních zdrojů energie, dlouhodobá vládní strategie na postupné vyřazení fosilních paliv v Rakousku stále chybí. Což je škoda, protože tu existují silné ekonomické argumenty pro přijetí tohoto opatření. Asi 64 procent energie spotřebované v Rakousku musí být dováženo. Za import fosilních zdrojů vydává Rakousko 12,8 miliardy eur ročně, což zaujímá asi 4,2 procenta HDP, tedy čtyřikrát více než před 15 lety.

V rakouské energetice dokonce stále hraje významnou roli i uhlí, což s sebou nese externí zdravotní náklady ve výši asi 192 milionů eur za rok. Ani vysoký podíl obnovitelných zdrojů nevedl k úplnému útlumu tohoto nejšpinavějšího zdroje energie. Kromě toho se asi 700 000 domů stále vytápí topným olejem a ropné společnosti dokonce poskytují na instalaci takových otopných systémů dotace. Politici váhají s přijetím opatření v sektoru dopravy, která hraje rozhodující roli v rakouských emisích CO2. V důsledku toho zbývá ještě hodně práce, pokud se chce Rakousko v transformaci energetiky vrátit do pozice průkopníka.